O Janě

O Janě (pořadatelé, viz. níže)

Cesta ke svobodě…..Mám muziku ráda proto, že je zemitá i nebeská zároveň,  řeč, která spojuje lidi bez rozdílu… U nás v rodině se muzicírovalo vždycky. Mám po mámě rusínské kořeny, děda s babičkou byli Lemkové z pohraničí východního Slovenska, odkud se praděd vydával na pracovní zaoceánské lodě. Celá ta košatá rodina je plná muzikantů, ráda je navštěvuju, pro tu neuvěřitelnou živelnost a přirozenost. Táta byl z podkrkonoší…ten si pořád pískal, zpíval po svém, ale s velkou láskou. Doma se hodně poslouchalo, máma si z kotoučáku z mládí pouštěla jazz a různý “ameriky”, táta zase měl rád folkaře, mám po něm doma kazety, které pomáhal množit a zprostředkovávat, takže jsem poznala všechny možné pirátské nahrávky folku…a taky si pamatuju, že zpívával věci ze Semaforu. 

V dětství jsem začala chodit na hudebku,  a pak mě  jednou strejda houslista naučil starou americkou písničku, Miss the Mississippi,  a já nějakým řetězcem událostí najednou zpívala pro publikum na první  polistopadové Portě, v té době kultovním folkovém festivalu, kde najednou mohli hrát všichni do té doby zakázaní písničkáři. To mi bylo deset, psal se rok devadesát, a byla tam úžasná atmosféra…bylo tam snad třicet tisíc naděje plných lidí. 
Pak jsem se na chvilku stala malou cvičenou “country zpěvačkou”, a začala jsem dále hledat, hostovala jsem v bigbeatové kapele Lipt’n Village, jezdila do Německa zpívat americký folk šedesátých let, vokální vícehlasé věci, taky jsem zpívala ve funky kapele Buster Nixon, pak bluesová parta kamarádů z hospody, spíš to všechno bylo takové rozevláté fungování, než to přerušilo angažmá v divadle v Chebu.
Potom jsem nastoupila v Praze na DAMU a začala hrát s kapelou Kůň, což je jméno, nad kterým jsem při hlasování kapitulovala a dodnes toho lituji:),  vydali jsme album Jablečno, ale já stále více cítila, že se chci vydat dobrodružnějším směrem, že muziku vnímám jako cestu, na které se člověk musí ocitnout nejprve úplně sám, aby pak byl schopen spoluhrát.
V té době jsem začala hrát sama, přišla jsem na chut’ té svobodě…osamělému ježdění vlakem, různorodým koncertům, malým městečkům, neznámu, kdy člověk nikdy nevěděl, jaké hraní ho čeká… hrála jsem prostě, a jela tam, kam mě někdo pozval….vedle toho jsem fungovala taky jako barová zpěvačka s pianistou Lud’kem Havlem…
Ve stejné době jsem taky zvažovala nabídku velkého vydavatelství, a byl to dost určující moment, kdy jsem se rozhodla pokračovat volným tempem. Zkusila jsem ty písně zachytit, zprodukovat a zaranžovat na cd, kam jsem si přizvala muzikanty (Jana Šteflíčková CD 2012),… tu desku dnes vnímám jako důležitý moment na cestě za svobodou, a má pro mě dnes hodnotu především v tom…
Vždycky jsem ráda cestovala, volně, nevázaně, bez plánu,  sama…i tyhle cesty mi umožnily si muziku zakusit jinak, když jsem v zahraničí  na ulici hrála jazykové a hudební improvizace. A v tom jsem se cítila vlastně nejvíc doma…když muzika vzniká z okamžiku, bez nároku na výsledek, bez nároku na úspěch… 
Pak přišlo album Letná. A to vzniklo celé z písní vzniklých u mého kamaráda, pravého hipíka,co “to” všehno zažil, dodnes je vlastně absolutně zázračně vyvázaný ze systému, pro mě velká inspirace… na verandě na jeho chajdě….celé za neuvřitelně krátkou dobu. Natočilo se to pak jinde na venkově, dodělávalo se o rok později v Praze, už zase jinde…a to byla naučná stezka…a zase to byl další krok na cestě za svobodou…. Mám ta alba ráda, protože to byla důležitá zastavení, rozhodně důležitější, než kdybych měla tajming diktovaný vydavatelstvím.  Vážím si každého, kdo si ta cd koupí…
Učím se dělat muziku tak, jak cítím, …a cítím se nejvolněji, když si jen tak trsám doma nebo v přírodě, ve studiu mi totiž většinou něco zásadního mizí…a tak jsem si pořídila ted´možnost nahrávat sama a na to se moc těším…ráda jamuju s lidma, když se hraje něco, co ještě nikdo, ba dokonce muzikant sám “nezná” :) Když se člověk učí pozornosti a naslouchání, reagování v pravý čas… Když začne proudit to, kvůli čemu se muzika dělá….

PRO POŘADATELE:

BIO 1:

Jana Šteflíčková je pražská písničkářka a herečka Studia Ypsilon neomezená hudebními žánry. Posluchače potěší její bezprostřední komunikace s diváky, hravost,  spontánnost, a osobitá, netradiční hra na kytaru. Má bohaté zkušenosti s hraním po klubech a festivalech všech žánrů, od punku po jazz….  Ráda se inspiruje na cestách, ráda improvizuje, takže její koncerty jsou otevřeným, stále se vyvíjejícím tvarem…

BIO 2:

Jana Šteflíčková je pražská písničkářka a herečka Studia Ypsilon. Její tvorba se  oprošťuje od klasických žánrových vymezení. Tomu odpovídá i její sólová tvorba, která je pestrá a nosná zejména pro nadžánrové festivaly  ( např.Kytara napříč žánry,Trutnov Open Air, ŠumperkBluesAlive, předskokan Johna Mayalla, Seasick Steva, Jenniffer Batten, Sea und Air). Začínala sólově jako desetiletá na Portě v roce 1990, následovalo období hledání a účinkování s kapelami v oblasti amerického folku, big-beatu, tradičního jazzu a swingu, blues a funky. Poté se vydala cestou vlastní tvorby. V současnosti hraje sólově s kytarou, ale velice ráda se setkává s inspirativními muzikanty, třeba na svých albech nebo při společném jamování.

V roce 2006 obdržela písničkářské ocenění festivalu Zahrada, v roce 2010 a 2016 obdržela ocenění Taisawards v kategorii zpěvačka, žánrově se ještě více otevírá – ve stejné roce vystupuje jako support Johna Mayalla a začíná více vystupovat po klubech u nás, příležitostně i v zahraničí.

V roce 2012 vydává své první autorské cd, natočené ve vlastní produkci, na které si pozvala zkušené hudebníky: bicí – Martin Kopřiva (Lanugo, Roman Dragoun), perkuse – Camilo Caller (KOA), baskytara – Jan Judl (Jablkoň), violinofon – Jan Šimůnek (Hi-Fi), akordeon Mathieu Gautron a další. Album bylo natočeno ve studiu Faust Records s Derekem Saxenmeyerem.

V roce 2015 produkuje album Letná, které vychází ve vydavatelství Galén. Album se skládá z písní jednoho krátkého období, vzniklých ze společných jamů s kamarádem při pobytu na chatě ve Zbýšově v Čechách. Rozhodla se je v základu natočit podomácku na venkově v Údrnicích s Kamilem Dandou,  pokračování, mix a master probíhá v Praze v ZZ Records se Zdeňkem Bartákem.

Ve svých vystoupeních uplatňuje bezprostřední komunikaci s diváky, hlas se širokou výrazovou škálou, hravost, spontánnost a osobitou netradiční hru na kytaru. Ráda experimentuje, improvizuje, takže její koncerty jsou otevřeným, stále se vyvíjejícím tvarem. Kromě klasického vystupování ráda cestuje a hrává na ulici jazykové i hudební improvizace.

Vedle hudby se věnuje také divadlu (vystudovala herectví na KALD DAMU), je členkou ansámblu Studia Ypsilon. V roce 2005 a 2006 se účastnila česko-kanadských divadelních projektů se severoamerickými Indiány a skládala hudbu k představení Šťastní jako blechy na lodi bratří Formanů.

Všechna práva vyhrazena © 2015 - Jana Šteflíčková